Můj příběh

Ahoj, jsem Josef Průša a vyrábím 3D tiskárny. No vlastně, můj úžasný tým čítající přes 1 100 lidí a já vyrábíme 3D tiskárny společně, jenže moje jméno na nich nakonec skončilo - a pořád mi to přijde trochu neskutečné.

Narodil jsem se v roce 1990 v malé české vesnici jménem Sedletín. Moji rodiče měli firmu na nábytek, takže jsem vyrůstal tím, že jsem je viděl pracovat o víkendech i svátcích, a učil se, že podnikání znamená nasazení. Táta mi jednou řekl: "Ulož si třetinu toho, co vyděláš, třetinu dej do zásob a poslední třetinu si užij." Rezonuje mi to každý den.

Kutil

S bratrem Michalem jsme byli ti kluci, kteří rozebírali všechno. Rodiče nám koupili starého Trabanta, abychom se v něm mohli vrtat - sundali jsme mu střechu, přidali počítačem řízené zapalování a přesvědčili mámu, že je to "vzdělávací", protože jsme s ním pomáhali tátovi v lese. Naučili jsme se svařovat, stavěli jsme dálkově ovládaná auta a dokonce jsme postavili i laserovou harfu. Když mě rodiče přihlásili na vyšívání, aby mi zlepšili jemnou motoriku, přihlásili se tam i všichni moji kamarádi. Nic neříká "budoucí technologický podnikatel" tak jako vyšívání křížkovým stehem s partou, že?

Univerzita

Chvíli jsem studoval na Vysoké škole ekonomické v Praze. Řekněme, že to nevyšlo - dneska jsem, jak jsem to dřív psal na svých konferenčních slajdech, "hrdý dropout z VŠE". Zlom přišel během předmětu "Online Business", kde to vypadalo, že se profesor osobně urazil, že já už přednáším na konferencích, na které se sám ani nemohl dostat. Chtěl jsem studium ukončit pořádně, ale studijní oddělení mi řeklo, že na to nemají postup, a navrhlo, ať se místo toho nechám vyloučit. Tak jsem podepsal čestné prohlášení o ukončení studia a odešel.

Tweet, který všechno změnil

Celé 3D tiskové dobrodružství začalo tím, že jsem byl DJ a potřeboval jsem nové knoflíky na svůj mixážní kontroler. 28. srpna 2009 jsem tweetnul: "Mám velké dilema. Co si mám koupit? 3D tiskárnu, nebo multitouch tablet? Prosím, pomozte mi!" Internet hlasoval pro 3D tiskárnu, a tady jsme. První tiskárnu jsem postavil podle plánů z internetu, design jsem zjednodušil, protože jsem od přírody líný (ten nejlepší druh lenosti - ten, který hledá efektivní řešení), a svá vylepšení jsem sdílel s komunitou RepRap.

Založení Prusa Research

V roce 2012 jsem oficiálně založil Prusa Research s 200 000 korunami od táty a s jasným prohlášením, že éra kapesného skončila. Začali jsme v plesnivém sklepě v Praze a balili rámy tiskáren do krabic od pizzy a bublinkové fólie. Když bylo potřeba posílat objednávky, prostě jsem otevřel naše malinké okno a balíky předal kurýrovi přímo na ulici. Profesionální? Možná ne. Efektivní? Rozhodně.

Rychlý růst a uznání

Firma rostla rychleji, než kdokoli čekal. Od toho, že jsme pár tiskáren prodali kamarádům, jsme se dostali k tomu, že každý rok odesíláme 100 000+ tiskáren. A naše tiskárny se používají všude - od vesmírných firem až po místní nemocnice, které tisknou chirurgické šablony. A když už jsme u nemocnic: když vidím, jak naše tiskárny pomáhají vyrábět protézy pro děti, které z nich rychle vyrostou, připomene mi to, proč to děláme.

Reakce na COVID-19

Během první vlny COVID‑19 jsme se přeorientovali na výrobu ochranných štítů. Za tři dny jsme se dostali od nápadu až k expedici a nakonec jsme zdravotníkům dodali 250 000 štítů. Z továrny jsme udělali pravděpodobně nejbezpečnější pracoviště v České republice - s výtahy s UV dezinfekcí a automaty, které místo sladkostí vydávaly respirátory. Vtipkovali jsme, že je v práci bezpečněji než doma, se dvěma PCR testy týdně pro každého.

Prusa Research dnes

Dnes Prusa Research zabírá celou bývalou teplárnu v pražských Holešovicích. Máme "farmu" 700+ tiskáren, které vyrábějí díly pro nové tiskárny (ano, rozmnožují se - je to asistovaná reprodukce, nebojte, nepřevezmou kontrolu), největší výrobu filamentu v Evropě a nějak se nám to celé podařilo bez externích investic. Firmu pořád vlastní jen tři Průšové.

Firemní kultura a filozofie

Lidé se nás často ptají na firemní kulturu. Máme na dvoře alpaky, za továrnou včelí úly a robotického psa od Boston Dynamics, který "hlídá" kancelář. Ke každé tiskárně přibalujeme gumové medvídky, protože proč ne? Nové kolegy pořád osobně uvádím do firmy, oslovujeme se jen křestními jmény a kdokoli mi může napsat na Slacku, když ho něco trápí.

Snažím se být "lepidlem", které drží náš rozmanitý tým pohromadě. Už nejsem nejlepší programátor ani inženýr - na to si najímáme lidi mnohem chytřejší než já. Moje superschopnost je propojovat souvislosti a občas přicházet s nápady, které moji trpěliví kolegové dotáhnou do něčeho, co opravdu funguje.

Vize

Co dál? Lidé se nás pořád ptají na naši vizi. Dřív jsem si dělal legraci o "total world domination", ale upřímně: snažíme se, aby byl 3D tisk stejně běžný jako mikrovlnky. Představte si, že si místo jízdy do obchodu vytisknete držák na láhev vína do lednice. To je ten sen - zpřístupnit užitečné věci všem.